Skandinávie 2011

Skandinávie 2011 - Honza na skáleJako každé jaro v půlce května jsem vyslyšel volání divočiny a opět se vydal na sever. Zase na cestě. Pro změnu stopem přes Německo na trajekt do Rostocku. Odsud jsem se přeplavil na trajektu do švédského Trelleborgu. Na jihu Švédska mě čekalo jaro v plném proudu. Hučící řeky, rojení hmyzu i večerní zrcadlově klidné hladiny jezer. Šumění lesa a zpěv ptáků prostupovaly meditační zvuky vody a zvířat.

Skandinávie 2011 - SobiZpět na místě, kde čas běží svým vlastním tempem, pokud vůbec, tak opačným směrem – člověk mládne. Zde se člověk každé ráno probouzí plný energie, očištěn čerstvým vzduchem. Zocelen divočinou a zdravou životní alternativou – lovec/sběrač. Fantastické večery s červánky do půlnoci v nenarušené přírodě. Na svojí cestě do hor jsem projížděl krajem Skåne, přes Stockholm kde se cesta uhýbá na západ do hor Harjedalenu. Tam jsem naháněl soby, pracoval v lese, jezdil na loďkách a na kole, rybařil a chodil po horách. Pak jsem se přesunul do národního parku Rogens kam za mnou přijel kamarád Jakub.

Skandinávie 2011 - RogensV Rogens – parku plném jezírek ledovcového původu s křišťálovou vodou – převládá tundra a lesotundra. Zákoutí s přirozenými bonsajemi, kde stromy vypadají jako by je někdo vyfotil v bouři kvůli převládajícím větrům. Vše je zarostlé mechy, lišejníky a borůvčím. Krajina působí jako nedotčená příroda přestože je už po tisíce let využívána Sámy. Ve srubu u jezera Rogens jsme strávili pár týdnů, než jsme se vydali přes hory do Norska, do parku Femunden.

Neměli jsme moc jídla, takže to byla docela výzva, ale měli jsme všechen čas světa a před sebou jezírka plná pstruhů i dalších ryb. Přešli jsme štíty do Norska, kde na nás čekalo další údolí jezer. Po klesající náhorní plošině jsme konečně sestoupili k jezeru Femunden. Odtamtud nás cesta zavedla na sever, k pobřeží, do Namsosu, odkud jsme pěšky vyrazili přes fjordy a ostrůvky směrem k moři.

Skandinávie 2011 - MořePropluli jsme do kraje Sømna. Pak už jsem se jen rozloučil s Jakubem a vydal se hlavní silnicí na jih sklízet jablka a švestky do Hardangeru. Září se zde ohlásilo prvními sněhovými vánicemi na protější straně fjordu, na náhorní plošině Hardangervidda. Po sklizni jablek jsem se přesunul stopem na jih. Po cestě lesy prozářené sluncem hrály všemi barvami a vůbec všechno signalizovalo konec podzimu. Když jsem dorazil na jižní pobřeží, do Larviku, panovalo tam ještě babí léto. Užil jsem si poslední letošní písečné pláže a ještě s pískem na botách po menších problémech konečně nastoupil v Sandefjordu do letadla.

created and copyrighted © by Jan Kuchař and Jakub Kuchař 2022